Je to už vážně hodně dávno, kdy vojenské letectvo opustilo České Budějovice. A co tu po něm zůstalo? Jenom opuštěné vojenské letiště. A sotva tu toto osiřelo, začalo se tu spekulovat o jeho dalším využití. A vize to byly často smělé a skvělé. Kdekdo už se tehdy v duchu těšil na to, jak se toto letiště změní v civilní a jak odsud budeme jednou létat.
Ovšem léta běžela a co se dělo? Nic. Ukazovalo se, jak drahá záležitost to bude, a tak od toho dával raději kdekdo ruce pryč. Město a kraj se hádaly o to, kdo tu má změny zaplatit, k tomu přibyly i problémy doby koronavirové, a jediné, co tu tedy bylo, bylo dlouho rozestavěné letiště, jehož uvedení do provozu se zdálo stále nepravděpodobnějším.
A pak se stal zázrak. Letiště bylo dostavěné a ze skladiště charitativní pomoci pro utečence z Ukrajiny se stalo opravdu letiště. Jenom s tím nedostatkem, že nebyl nikdo, kdo by sem nebo odsud chtěl létat. Což je u letiště docela závažný nedostatek, že?
Ale nic netrvá věčně. A tak se našel aspoň jediný spasitel. Čedok. Sice to až taková spása nebyla, protože těch jeho pár občasných sezónních letů do zprofanovaných zahraničních letovisek u moře nemělo žádný zvláštní význam, ale politici mohli konečně začít hrdě hlásat, že to oni vykonali ono velké dílo, a hlavně tím mohli zamaskovat, jak strašný to byl ekonomický průšvih. Protože komu toto letiště pomohlo? Trochu zmíněnému Čedoku, ale jinak nikomu. Pár charterových letů nikoho nevytrhne.
A teď je tu další sláva. V průběhu následujícího roku už se odsud má létat celoročně, nikoliv jenom sezónně. A přibylo i pár leteckých společností, které to tu trochu využijí. A cíle takových letů? Opět jenom tam, kam Čedok vypraví své zájezdy. Do pár turisticky zprofanovaných destinací. Nikam, kde by se dalo třeba přestupovat na další lety.
Ale létá se odtud a bude létat. Taková sláva! Taková sláva, že možná kdekdo nepostřehl jeden malý detail. Aby to tu mohl Čedok jako jediný takto občas využít, bude kraj letiště dotovat. V následujícím roce sto miliony korun! Prostě byznys hodný politiků.